Sexuologie a sexuální výchova

Sexuologie a sexuální výchova

Dnes navážeme na předchozí článek a budeme se blíže věnovat jednotlivým oblastem, ve kterých se sexuální tématika ve společnosti projevuje nejvíce.

1/ Věda, tzn. sexuologie

Především je nutné říct, že sexuologie jako věda má velmi krátkou historii. Z pohledu historie je to velice mladá věda. Dalo by se říct, že v současné době je tato věda opravdu v plenkách.

Za začátek rozvoje sexuologie je možné počítat práci doktora Freuda a jeho kolegy doktora Junga. Zároveň ale musíme konstatovat, že k dnešnímu dni moderní sexuologie postupně dospěla k tomu, že tzv. psychoanalýza, kterou vyvíjel doktor Freud, se ukázala víceméně jako slepá ulička. Dr. Freud dal přednost analýze sexuálních projevů v podvědomí. Dělal různé pokusy k tomu, aby z podvědomí lidí získal informace a tyto informace převedl do vědomých stavů. Na této cestě hledal postupy pro vylepšování sexuálního chování jednotlivých lidí. Dá se říct, že velkých pozitivních výsledků tato cesta nepřinesla. Někdy docházelo až k drastickým pokusům ve snaze získat informace z podvědomí lidí, především žen, ale ke zlepšení sexuálního života to v podstatě nevedlo.

Moderní sexuologie již nevzhlíží na práce dr. Freuda jako na základ pro vývoj vědy, ale přesto zůstává v historii vědy jako člověk, který udělal obrovský kus práce pro to, aby se sexualita dostala do vědomí společnosti. V tomto směru byl hodně odvážný. Také je třeba ocenit to, že dr. Freud už od počátku propojoval vědecké pokusy s praktickou pomocí jednotlivým lidem, což se dá označit za začátky medicíny v oblasti sexuologie. Byly to velice důležité kroky. Od doby práce dr. Freuda a dr. Junga začaly vznikat oficiální ordinace pro sexuologickou pomoc, ale bohužel i tato oblast je k dnešnímu dni stále na okraji.

Skutečná pomoc lidem, kteří mají určité poruchy v pohlavním životě, není zdaleka dostačující na straně medicíny. Návštěva sexuologů je spíše vzácností než zvykem nebo pravidlem.

2/ Sexuální výchova

Od tématu vývoje sexuologie jako vědy pojďme k tématu sexuální výchovy, protože jsou to témata, která jsou těsně propojena. To, že je sexuologie teprve na počátku vývoje, se odráží i na míře připravenosti společnosti přijmout sexuologii jako součást vzdělávacího systému.

Pohlavní výchova prozatím nemá úspěch ve vzdělávacím systému. Chtěl bych poukázat na podobný vývoj vzdělávacího systému v oblasti informatiky. Ještě před nějakými 20 lety kurzy informatiky měly sporadický a velice nepravidelný charakter, což odpovídalo i stavu vývoje informatiky jako vědy. Ovšem za posledních 20 let došlo k obrovským změnám vývoje informatiky jako vědy a k odpovídajícím změnám došlo i ve vzdělávacím systému. Musíme si uvědomit, že změna vzdělávacího systému v oblasti informatiky trvala zhruba 40 let. Od doby, kdy byly zavedeny první hodiny informatiky ve školách, což jsou 80.–90. léta minulého století, až ke dnešnímu dni, kdy informatika je běžnou – a velice důležitou – součástí školského vzdělání. Je velice úspěšná s tím, že mladá generace dokáže ještě ve školním věku velice kvalitně ovládnout znalosti v oblasti informačních technologií a počítačů.

V tomto smyslu má pohlavní výchova ve školách asi ještě několik desítek let před sebou, než se ukotví ve školském vzdělání. V této oblasti je spousta nevyřešených otázek, včetně věku, ve kterém by tato výchova měla začínat.

Já osobně jsem toho názoru, že sexuální výchova by měla začínat velice brzy, a to už v době, kdy děti začínají projevovat zájem o své protějšky. Když vznikají první pocity zamilovanosti a zájem o poznání pohlavních ústrojí protějšího pohlaví. Podle mě je to ta správná doba pro začátek pohlavní výchovy. (Ve věku 8–9 let stejně u obou pohlaví.)

Je to otázka vědců a školských profesorů. Měla by se najít správná cesta k osvětě dětí ve smyslu pohlavní výchovy. Asi nebude moc fungovat přímo hodina sexuální výchovy, ale spíše prolínání mezi předměty.

Sexuální výchova produktivní generace

Teď se podíváme na produktivní generaci společnosti, tj. lidi ve věku od 18 let. Horní hranici nechci omezovat, protože sami víte, že i lidé v důchodovém věku jsou přínosní ve smyslu rozvoje sexuálního tématu přes knihy a další aktivity. Důležité je konstatovat, že tato generace ve svém školském vzdělání nezískala v podstatě žádné vědomosti v oblasti sexuality, a tak nezbývá nic, než absenci těchto znalostí kompenzovat samo-vzděláním a vzděláním přes ostatní vzdělávací postupy orientované na dospělé lidi.

Samozřejmě, že velkou roli v tomto vzdělávání hraje speciální literatura, o níž budeme mluvit zvlášť, a také sex-koučink. Zde chci zdůraznit, že sex-koučink v současné době už hraje a bude hrát vzrůstající roli pro společnost. Pro lidi, kteří nezískali odpovídající vzdělání ve školním věku, jehož zavedení bude trvat, jak už jsme říkali, několik desetiletí, nezbývá nic jiného, než nedostatek těchto znalostí kompenzovat formou samo-vzdělání a formou sex-koučinku.

V nejbližších 20–30 letech se dá očekávat větší přiznání a rozvoj sexuálního koučinku. Vnímám to jako pozitivní a svým způsobem i nezbytně nutnou tendenci.

Eros doplňuje při našem dalším setkání.

Pojďme se ještě vrátit k sexuální výchově ve školství. Toto téma je tak důležité, že jsem se ještě před naším povídáním obrátil na člověka, se kterým jsem často v kontaktu.

Jedná se o významného profesora Humboldtovy univerzity v Berlíně. On sám má velkou autoritu na fakultě a je vedoucím odborníkem sexuální výchovy. Chtěl jsem od něj slyšet jeho názor na sexuální výchovu mládeže. Víceméně s ním souhlasím, ale ve výkladu profesora to znělo více odborně, než bych to dokázal formulovat já.

Takže první věcí je ta, že vysokoškolské programy pro studenty, kteří se připravují na učitele a profesory pro základní a střední školy, neobsahují základy sexuální výchovy. Tomu odpovídá i výsledek toho, jak vypadají hodiny sexuální výchovy ve školách. Učitelé na to nejsou ani trochu připraveni. Když to mají na sebe vzít, většinou jsou ve velkých rozpacích. Jsou z toho sami spíše vyděšeni než nadšeni. Když učitel nebude nadšen do svého předmětu, těžko můžeme očekávat změnu k lepšímu. Děti se učí především tím, jaký má k tématu vztah učitel.

Situace sexuální výchovy ve školách je prostě mizerná. Vysoké školy by měli dostávat široký a plnohodnotný vědecký názor na tuto problematiku.

A za druhé jde o věkovou chybu. Sexuální výchova ve školách začíná ve věku 14–15 let, a to je podle profesora totálně pozdě. V době, kdy ve školní výchově žáci slyší o muži a ženě a o tom, co je pohlavní styk, tak už jich značná část pohlavní styk měla. Informace přichází s velkým zpožděním. Puberta se věkově posunula oproti tomu, čeho se drží klasická pedagogická věda. Z dřívějších 14–15 let se posunula na 10–11 let. Tomu odpovídá i chování školáků, kteří pokusy o sexuální výuku zesměšňují. Učitelé nemají dostačující znalosti, aby mohly děti přesvědčit či vést.

Tyto své názory jsem si upevnil po rozhovoru s profesorem. Říkal, že východisko z této nepříznivé situace vidí především ve změně přístupu především na vysokých školách. Až učitelé dostanou odpovídající znalosti a až se přestanou tohoto tématu bát a budou skutečně zapálení, teprve potom začne reálná sexuální výchova. Prozatím se nic takového bohužel nekoná.

Eros, Marcela a Boris

www.hladirna.com

Děkujeme za sdílení HOVORŮ s EROSEM s uvedením autora a web stránek.

Předchozí články: Předmluva – seznámení s Erosem, Veřejný projev sexuality ve společnosti