Sexualita v literatuře

Sexualita v literatuře

Situace je taková, že v současné době právě literatura nahrazuje nedostatek adekvátní sexuální výchovy pro mládež. Zároveň je literatura důležitým prvkem samo-vzdělávání dospělých. Ještě před 20–30 lety by to bylo téměř nemožné. Tenkrát byl tento druh literatury pouze v jednotlivých kusech a předával se z ruky do ruky. Neexistovala v dostatečném množství a nebyla ani moc vítána po oficiální stránce. Nakladatelství se bála tuto literaturu vydávat. Nyní přichází k poměrně velkému rozvoji a přístup k této literatuře se otevřel. Oceňuji velkou škálu autorů, kteří píšou na toto téma. Skoro většinou jsou to lidé, kteří píšou v angličtině a ostatní spíše využívají překlady těchto autorů. I když se samozřejmě objevují i místní spisovatelé, kteří mají velice zajímavé a pokročilé pohledy na sexuální problematiku. Kromě toho existují další tisíce autorů, kteří píšou o problematice vztahové.

V současné době není nouze po kvalitním vzdělávacím materiálu. Jde spíše o ochotu v této velké nabídce najít to, co bude rezonovat se čtenářem. Když se pokusíme udělat alespoň orientační přehled, tak můžeme objevit čtyři velká odvětví literatury se sexuální tematikou.

I.  Literatura populární

V tomto oboru jde o literaturu opravdu výchovnou, ba dokonce přímo výukovou, která je velice důležitá. Je to literatura, která se snaží přinést vědecké objevy v zajímavějších formátech. Problém je ale ten, že samotná sexuologie je v plenkách a jasné vědecké názory ještě nejsou zformulovány. Tím pádem se to odráží i v literatuře. Autoři se tak ne vždy řídí vědeckými poznatky, ale vycházejí spíše ze svých vlastních zkušeností. Což konec konců není vůbec špatné, protože poskytují bohatý materiál, který v budoucnu bude doplňovat vědecká bádání.

II. Vědecko-duchovní literatura

Jedním z odvětví je literatura, která přináší pohledy východních filozofií a teorií ve sféře vztahů a sexuality. Sem spadá literatura o tantře, tao apod. Můžeme ji označit jako vědecko-duchovní. Je hodně důležitá, i když okruh těch, kteří se o to zajímají, není až tak velký. Je ale důležité, aby okruh čtenářů zůstával a přinášel tyto informace k dalším lidem.

Východní přístup k sexualitě má velkou tradici. Je v podstatě starší než evropské zdroje o sexualitě, které tady byly svého času hodně potlačeny. Mohly by poskytnout také hodně informací, ale nebyly vůbec zveřejněny nebo byly zlikvidovány. Ve starém Egyptě, Řecku i Římě existovaly knihy podobné Kámasútře, ale v době středověku byly totálně zlikvidovány a nedochovaly se do dnešní doby. Naštěstí toto nepostihlo východní vědy a knihy, které takovým způsobem k nám přicházejí až v současné době. Je dobré mít o tom představu, i když asi evropská společnost nedokáže sledovat postupy, které byly vypracovány ve východní kultuře.

III. Romány

Hodně důležité odvětví literatury, které ale v současné době ztrácí na významu. Mám na mysli romány nebo podobnou literaturu, která v sobě přirozeně zahrnuje erotická témata. Starší generace klasické autory znala. Nejvíc se mezi autory vyskytovali francouzští spisovatelé jako např. Stendhal či Honoré de Balzac, anebo ještě zmíním ruského autora Vladimíra Nabokova.

Většina románů se věnuje lásce mezi lidmi a ti odvážnější autoři se nevyhýbali ani sexuálnímu tématu. Této oblasti se však dotýkali velice opatrně, aby široký okruh čtenářů nebyl zaskočen.

Není však důvod zavrhovat ani „nižší“ literaturu, např. erotickou. Vysvětlím proč. Zkoumal jsem, jaké romány byly úspěšné u čtenářů. Všechny ve větší nebo menší míře obsahovaly i sexuálně erotické scény, i když nebyly hlavním tématem těchto románů. Je dost pravděpodobné, že existence těchto scén byla nějakým zesilujícím faktorem pro čtenáře. Skoro všichni spisovatelé přiznávali, že neměli dostatek svých vlastních zkušeností v sexuálních tématech a téměř všichni čerpali inspiraci z literatury erotické. Proto je důležité věnovat pozornost i těm spisovatelům, kteří erotickou literaturu píší. Není úplně správné rozlišovat literaturu na tzv. vysokou a „nízkou“. Obě odvětví jsou důležitá a navzájem se podporují a vyživují.

Lidé mají různou povahu a někomu bezprostředně učební literatura na téma sexuální výchovy může připadat hloupá, nudná nebo dokonce znepokojivá či probouzející strach. Pro tyto lidi právě romány mohou být dobrou cestou k tomu, aby rozšířili svůj okruh vnímání sexuality. Zejména se to týká dospívajících dívek, které si raději přečtou romány než učebnice sexuální výchovy.

Je velice důležité, aby lidé tuto literaturu četli. Já sám považuji krásnou literaturu (beletrii) za nezbytnou součást projevu veřejné sexuality. Nevím, zda jsem vám to dostatečně vysvětlil, proč tomu dávám takovou váhu. Mladá generace nemá k této literatuře bohužel žádný vztah, což je podle mě velká škoda.

IV. Literatura erotická

A poslední velké odvětví, o kterém je potřeba se zmínit, je bezprostředně erotická literatura, která přechází do literatury pornografické.

Vcelku se dá uvítat rozšíření této literatury. Ještě před nějakými 20 lety autoři za podobnou literaturu mohli být trestně stíháni.  Ze zákona tyto věci ještě většinou nevymizely, ale v praxi se to již neobjevuje. Dá se vcelku říct, že erotická literatura nemá žádná právní omezení. Ale z mého hlediska je v tomto odvětví literatury velký nedostatek vkusu. Myslím si, že je to jenom otázka času. Postupně se lidé naučí rozlišovat skutečně úspěšné povídky od nechutných příběhů. Každopádně v této fázi se dá jenom uvítat svobodu v tomto odvětví. O pornografii a umění si popovídáme příště.

Eros, Marcela a Boris

www.hladirna.com

Děkujeme za sdílení HOVORŮ s EROSEM s uvedením autora a web stránek.

Předchozí články: Předmluva – seznámení s Erosem, Veřejný projev sexuality ve společnosti, Sexuologie a sexuální výchova