Mezilidské sexuální vztahy

Mezilidské sexuální vztahy

Přicházíme k poslednímu tématu, které jsme si předem určili, a to je téma mezilidských sexuálních vztahů.

Toto téma je asi nejzajímavější. Zároveň je i nejsložitější, protože se bezprostředně týká samotného sexu, na rozdíl od předchozích témat, kde sexuální tématika vystupovala zprostředkovaně.

Na začátek uděláme čáru co budeme považovat za veřejné sexuální vztahy a co za intimní sexuální vztahy. Čára je samozřejmě pouze pomyslná. Ve skutečnosti se tyto věci hodně prolínají a v životě to nejde úplně rozdělit.

Musíme si říct, co považujeme za intimní sexuální vztahy. Abychom je mohly správně definovat, je potřeba si uvědomit, ve které fázi vývoje společnosti se nacházíme. Současná společnost má jasnou prioritu monogamního vztahu. Samozřejmě, že pod tím není myšlen vždy heterosexuální vztah. Může to být i vztah mezi osobami stejného pohlaví, ale i v tomto případě se jedná o monogamní vztah, tj. vztah dvou osob. A právě té sexualitě, která probíhá v monogamním vztahu, budeme říkat vztah intimní. Tuto definici nemám na mysli dělat jako definici vědeckou nebo tvrdit, že vychází z nějaké hluboké analýzy. Je to spíše myšlenkový způsob, jak oddělit témata, která budeme probírat.

Intimní sexuální vztahy nebudou dnes tématem našeho povídání. Moderní společnost má takový postoj, že nezasahuje do intimních sexuálních vztahů. Ze strany církve jsou sice pokusy intimní sexuální vztahy nějakým způsobem regulovat. Občas jejich postoj vychází i na veřejnost v diskuzích – např. téma používání antikoncepce nebo téma potratu. Dnes však tyto věci probírat nebudeme, můžeme se k nim vrátit jindy, pokud budete mít zájem.

 Veřejné sexuální vztahy

K veřejným sexuálním vztahům  patří veškeré projevy sexuality, které nachází svoje místo a prodiskutování v celé společnosti.

Sexualita má obrovský vliv na veškeré oblasti společenského života. Společnost proto projevy sexuality projednává v různých formátech (média, knihy, vědecké konference). Tato projednávání ústí do věcí, kterým budeme říkat ustanovení. Ustanovení jsou dvojího druhu – právní a morální. Co se týče právních – zde není potřeba to rozvádět – jedná se o zákony, které stanovují určité meze pro přípustné sexuální chování, které je v případě porušení potrestáno.

Co se týká morálních ustanovení, zde se jedná o slabší vymezenou část sexuálního chování. Budeme pod tím rozumět postoj většiny společnosti k tomu, co se dá přijmout ve společnosti jako normu sexuálního chování, a vše co vychází za hranice této normy je označováno za sexuální deviaci.

Jak právní, tak i morální ustanovení mají velký vliv na lidi, a to především na ty, kteří už jsou v nějakém monogamním vztahu. Lidé, kteří jsou tzv. svobodní, mají podstatně širší paletu pro výběr sexuálního chování než lidé, kteří už se nachází v monogamním vztahu. Má to svoje výhody a nevýhody. Výběr způsobu chování u lidí se nedá určovat předem a v průběhu života jedné osoby se postoj ke vztahu může měnit. Tzn. že potřeba získat partnera a vytvořit monogamní vztah může někdy převažovat a někdy ustupovat. Lze sledovat docela zajímavou tendenci v moderní společnosti, že hodně lidí buď vůbec nechce vstupovat do vztahu, a tím pádem si zachovávají větší sexuální svobodu, anebo mají tendenci vytvoření vztahu věkově oddalovat a vstupovat do vztahu v pozdějším věku.

Dnes se budeme soustředit na to, jak ustanovení ve společnosti ovlivňuje právě páry, které už jsou v monogamním vztahu. 

Největší zajímavostí je skutečnost, že většina lidí do určité míry má v sobě ty nebo jiné sexuální deviace od narození nebo je získávají v průběhu výchovy. Těch lidí, kteří přesně zapadají do tzv. norem, o kterých už jsme mluvili, není kupodivu až tolik.

Těmto šťastným párům, kde oba partneři nemají sexuální odchylky, které z hlediska společnosti spadají do sexuálních deviací, přeji dlouhodobý a příjemný život v monogamním vztahu. Říkám to zcela vážně a důležitě! Skutečně přeji těmto párům velký klid a šťastný intimní život! 

Ostatní páry mohou také vytvořit ve svém partnerství dlouhodobý a naplněný vztah, ale nebudou to mít tak jednoduché jako ta první skupina a budou na tom muset společně zapracovat. Společně hledat a najít řešení, ve kterém sexuální deviace jednoho či obou partnerů budou alespoň částečně uspokojeny. Nalézt takový přístup je velké umění. Snažím se pomoci těmto párům najít cestu a tím posílit a někde i hodně obohatit partnerský vztah.

Už z povídání jste si asi uvědomili, že já sám dávám přednost monogamnímu vztahu. Když budete chtít, tak o příčině, proč monogamní vztah získal převahu nad vztahem polygamním, můžeme popovídat jindy. I kdybychom to brali v celosvětovém měřítku, musíme uznat, že společnost dává jasnou přednost dominanci monogamního vztahu, i když právní a morální ustanovení se v jednotlivých zemích hodně liší.

Ustanovení společnosti k sexuální vztahům, které jsme označili jako určité normy, se mění velice pomalu. Kdybychom to brali v širším historickém pohledu, tak normy prošly velkými změnami, ale z pohledu jedné generace se mění velice málo. Výjimkou byly doby, kdy docházelo k sexuální revoluci a změna právních i morálních norem probíhala poměrně rychle. V nejbližší době v Evropě však neočekávám žádnou sexuální revoluci, protože je hodně jiných problémů, které evropská společnost má řešit.

Je důležité si uvědomit, že člověk se narodí v určitých podmínkách, které budou trvalé nebo málo změněné. To však neznamená, že by lidé měli být pasivní, protože veřejná diskuse o různých projevech sexuality bývá často přínosná i sama o sobě a někdy vede i k posunu morálních norem, aniž by docházelo ke změně norem právních, které se mění podstatně pomaleji.

Čerstvým příkladem jsou monogamní vztahy mezi lidmi stejného pohlaví. Za posledních 20–30 let došlo k velkým změnám, a dokonce i k právním úpravám, které uznávají registrované partnerství. To je jenom jeden z příkladů, jak se posouvá veřejné ustanovení k sexuálním vztahům.

Abychom to ještě lépe zmapovali, musím se odkázat na povídání s německým profesorem. Rád se s ním potkávám, protože od něho získávám zajímavé vědecké poznatky o sexuálním chování. Vyprávěl mi o velkém analytickém experimentu – testování, který byl zorganizován mezinárodní společností. Během několika let se sledovala právě veřejná ustanovení ve třech poměrně velkých společenských skupinách.

První skupina byla sledována v několika různých státech v USA a jednalo se o lidi, kteří se hlásí k mormonům. Pro tato seskupení je typický velice puritánský postoj a velice puritánská ustanovení k sexualitě.

Druhou skupinou byla seskupení různých společností ve Španělsku mimo hlavní města. Dá se říct, že se jednalo o vesnické společenství nebo společenství malých měst. Charakterním postojem tohoto seskupení byl střední postoj k sexuálnímu chování.

Nakonec třetí skupinou bylo společenské seskupení v Dánsku, a to přímo v Kodani. Dánsko je známo svou velkou tolerancí, jak právní, tak i morální, k otázkám sexuálního chování.

Zajímavým výsledkem tohoto dlouholetého výzkumu byla skutečnost, že reálné sexuální chování u mormonů bylo hodně odlišné od ustanovení, které byly veřejně prezentovány nebo vykazovány. V těchto seskupeních docházelo ke znásilnění,  incestu, sodomii, pedofilii i ke spoustě jiným projevům, které můžeme označit za nepřijatelné. Šlo o to, že reálné sexuální chování bylo hodně nad rámec ustanovení ve společnosti.

Ve druhé skupině ve Španělsku se také ukazovaly tyto tendence, ale v podstatně menší nebo ve velice oslabené míře. Dá se říct, že reálné chování zhruba odpovídalo společným ustanovením v této oblasti.

Velmi zajímavý výsledek byl zjištěn v Kodani. Reálné sexuální chování lidí bylo ve značné míře pod úrovní veřejných ustanovení, tzn. že i když některé svobody v sexuálním chování byly veřejně přípustné, v praxi se to moc nevyskytovalo. Zároveň se v této společnosti prakticky neobjevovaly kriminální delikty na sexuální půdě. Jako příklad se dá uvést dětská pornografie, protože v Dánsku není dětská pornografie zákonem zakázaná. To vedlo k tomu, že se do Dánska přesunulo hodně producentů, kteří vyráběli kazety s dětskou pornografií. Nebyly určeny pro Dánsko, protože tam o to není zájem, ale byly určeny pro jiné země. Zajímavým faktem je to, že dánská společnost, aniž by došlo ke změně zákonů, dokázala tyto skupiny ze společnosti vytlačit. Negativní postoj k takové produkci byl tak silný, že producenti se museli sami úplně stáhnout. Sama společnost se postavila na ochranu svých morálních ustanovení, aniž by se to promítlo do ustanovení právních.

Toto je velice zajímavý příklad, kterým jsem chtěl poukázat, že jemnější a méně omezující postoj společnosti k sexuálnímu chování ve smyslu regulace, se ukázal jako efektivnější pro občany, kteří v těchto zemích žijí. 

Tím nemám na mysli, že by se lidé měli pustit do prosazování norem podle vzoru Dánska. Je to nerealistické a nebylo by to ani úspěšné, kdyby to bylo jenom mechanicky aplikované v jiných zemích. Společnost k tomu má v důsledku praxe a diskuze sama dospět. Chtěl jsem poukázat na fakt, že veřejné ustanovení hodně ovlivňuje samotné lidi ve svém chování.

Eros, Marcela a Boris

www.hladirna.com

Děkujeme za sdílení HOVORŮ s EROSEM s uvedením autora a web stránek.

Předchozí články: Předmluva – seznámení s Erosem, Veřejný projev sexuality ve společnosti, Sexuologie a sexuální výchova, Sexualita v literatuře, Pornografie a sexualita v umění